April má službu v kuchyni. Tak jako už asi podesáté tenhle měsíc. Není to vlastně ani služba - spíš jakýsi rituál (což je ale ještě horší), a správně by se na něj měla děcka od Deméter střídat, ale protože všechny polobohy tenhle rituál příšerně nudí, dostávají ho za trest. A protože April je v podstatě permanentně v maléru, připadne ta kravina vždycky na ni. S vražedným pohledem nakráčí do kuchyně a překříží ruce. Zase ten zabedněnec Matt... dnešní den by nemohl být lepší! „Fajn, kozlonožče, pustíme se do toho, ať už to máme za sebou,” povdechne si a položí kupku obilí na stůl tak razantně, ať působí otráveně, ale zase ne tak, aby se nějaký klásek nedejbože poničil.

Vyprskne zlomyslným smíchem. „Trávohlavo? A to mě má jako setřít? Bro, zabracuj na těch urážkách, tohle se nedá poslouchat.” V kuchyni zavládne ještě mrazivější nálada. Znuděně krájí jahody na malé kousky a nechá ho dělat všechnu ostatní práci. Po nečekané otázce se něj podezřívavě koukne, ale ten kozlík už zase vypadá docela vesele. Pravděpodobně ho ta blbost naplňuje nějakou pozitivní energií či co. Přestane krájet a protáhne si ruce. Den byl stejný jako všechny ostatní tady. Nuda, dřina, vedro, a zpocení otravní táborníci. Být Apollónovec, navždy svého taťku za to horko zavrhnu. Ještě štěstí, že si s tím máma poradí a obilí a jahody zrají jako nikdy,” dodá zasněně. Narozdíl od jiných polobohů svou matku uznává a upřímně obdivuje. Ale to hloupé müsli všechny ty dobré suroviny zkazí,” vrátí se k odměřenému tónu. Kdyby se tam aspoň mohla přidat čokoláda... zamumlá si pro sebe.

Moment, co že to slyšela? Něco o mixéru... jahodách a obilí? Byla by mu ráda řekla, kam si on může strčit co, ale nebyla si úplně jistá jestli slyšela správně a nechtěla se ztrapnit. „To si piš, že si tam tu čokoládu dám,” naštvala se a vyhrabala ze dna košíku se sladkostma dvě lehce prošlé čokolády. Bílou a hořkou... kteří kacíři, pomyslela si a hodila bílou do koše. Jediné přístojné požívání müsli je s mlékem. Ale uznávám, že jogurt pořád není tahové svinstvo jako kokos... bléé.” [/b] Nebylo to jen tak, že by jí kokos nechutnal. Cítila k němu zcela osobní nenávist. Připravila parní lázeň a začala míchat lžící rozpouštějící se čokoládu.
„Říkejte si ty vaše báchorky o mínotaurech a medúzách, kdo nepotkal kokomonstrum, nepoznal pravou nestvůru,” mumlá si pod nosem. Její mysl se opět ponoří do toho strašného dne, až málem připálí čokoládu. Strhne hrnec z ohně, ale přitom si popálí prsty a začne s kletbami poskakovat po celé kuchyni.

Pffff, to je dobfé! Nepopfebuju ničí pomof...” má to vyznít majestátně a silně, ale ten efekt asi trochu kazí dva popálené prsty nacpané v ústech a slzy bolesti kulící se z jejích očí jako na běžícím pásu. „@#*√€^}∆!!! Ať se Dionýfos udáfí deitní colou za ty depilní rituály! Co jsem ti ***** utělala, Nemefis? A ty z******é Áresovce, co se žehtají za oknem pfejde smích, aš jim naliju do těch dutých kepulí obsah jejich flastní srupové žumpy a nacpu do nofních dírek prfty z nohou jejich fypatlaného fotra!” Ne že by nějaký z těch výroku doopravdy dával smysl. Ale pořád je tenhle okamžitý výplod mozku omámeného bolestí a vztekem smysluplnější, než motivační, strategické nebo v podstatě jakékoli další vážně výroky, které se April čas od času snaží vést. Konečně dohopká ke dřezu a strčí ruku pod proud chladivé vody. Okamžitě pocítí úlevu. A když ještě sáhne na prkýnko vedle a strčí si do pusy hrst čerstvých jahod, konečně se uklidní a zhrozeně si uvědomí, k čemu se před chvílí ponížila. Trhaně se otočí zpět k satyrovi a s tím nejkřeťovitějším úsměvem se zeptá: „Tak kde jsme to skončili?

Možná by jako dcera Deméter měla mít k Apollónovcům blízko. Ale ji prostě vždycky rozčilovalo to léto a teplo které z nich přímo vyřazovalo po celý rok.
Kdyby chtěla, samozřejmě by bez problémů svou dlaň z těch jeho měkkých teplých pracek vytrhla. Ale zároveň si uvědomovala, že jí léčba ušetří několik dnů, kdy by se pomalu nemohla rukou ani najíst. O nějakém tréninku nemluvě. Když se otočil, zahýbala prsty a zjistila, že kromě mírného brnění jsou úplně v pořádku. „Tomu říkáš léčba? I kluci od Ár... Dionýsa by to zvládli líp.” Nejdřív chtěla říct Área, ale prostě nedokázala snést představu že by se Áresovců dotýkala déle než vteřinu. Pak ji napadlo, že by přeci jen mohla prokázat trochu slušného vychování. Po dlouhém zvažování se dokonce odhodlala i nazvat ho jménem. „Ale stejně... děkuju, Morgane,” pronesla hrdě. Zdálo se jí, že jeho reakce právě neodpovídala příjemně překvapenému člověka, který prožívá stav maximálního potěšení, ale to už je jeho problém. Už chce navázat v nadávání na kokos, když ten p-pi-pf... pomatenec zmíní čokoládu. April si ani pořádně neuvědomí co se stalo, ale najednou má ten kluk po celém obličeji pořádnou dávku rozteklé čokolády. Až pak si všimne svojí ruky namočené v hrnci. „Jujky...” vyjekne. To byla nehoda...” dodá s povýšeným úsměvem. Po pravdě to udělala tak automaticky, že by se to skoro dalo doopravdy považovat za nehodu. Ale to on vědět nemusí. Aspoň to bude brát jako varování, ať už před no nikdy nezmiňuje slovo čokoláda. Každopádně má štěstí, že už čokoláda docela vychladla...

„Chutnala dobře, dokud se nedotkla tvého obličeje,” ohrnula na něj nos. „Nejspíš se ti na puse smíchala s tou koprovou pomazánkou, co byla k snídani a ještě před chvílí pěkně doplňovala tvoje koutky úst a špičku nosu.” No dobře, to nebyla tak docela pravda. Měl jen jeden zelený kousek nad horním rtem, ale to neznamená, že mu to nedá sežrat... obrazně i doslova. Pak si ale vzpomněla na hrozbu, která možná pořád číhá za oknem a přestala mu věnovat pozornost. Během toho všeho úplně zapomněla na Áresovce, kterých si všimla teprve před chvílí. A před sebou v hrnci má pořád slušnou hroudu nepoužitelné rozteklé čokolády. Čokolády pro ni... pro někoho jiného je to nedefinovatelná hnědá hmota... Na tváři se jí vytvořil ďábelský úsměv. Opatrně zamířila s hrncem k pootevřenému oknu. Bingo! Ti pitomci tam pořád byli a navíc otočení zády. Uplácala dvě pořádné čokoládové koule, zamířila, a bum! Šplouchavý zvuk jí napověděl, že koule našly svůj cíl, ale to už byla schovaná pod parapetem a ke své nespokojenosti nemohla vidět výsledek.