Tato stránka je pouze herním fórem, neobsahuje registrace ani podstatné reálie, odehrává se zde pouze hra. Odkaz na stránky najdete případně v odkazech dole.
Post by Erick von Doom on Jun 17, 2018 14:03:53 GMT
Dobře, to, že by mu řekla, že mu svítí oči, opravdu nečekal. Pochyboval o tom, že by jeho oči vydávaly nějaký nepřirozený svit, toho by si asi všimnul. "Svítí? Jak jako svítí?" Zeptá se lehce nechápavě, protože si opravdu nedokáže vyložit to, jak by jeho oči svítili. "Já něco kazím? Ty máš podivné otázky." Odbude jí a zavrtí hlavou. Jednodušší je to shodit na ní, navíc u něj by odpověď "ne, není" byla dost divná, krátká a nic neříkající. Sice neměl problémy s krátkými odpovědmi, ale musely být dost sarkastické a ironické, aby tím druhé osobě dal najevo, že je opravdu tupá. To už byl jeho styl, jen teď se mu to zas tak moc nedařilo. No, jenže pořád s ní ještě mluví, takže bylo klidně možné, že se k podobnému vyjadřování ještě dostane. "Díky." Zamumlá si spíš pro sebe, ale není vyloučeno, že by ho mohla slyšet. Nedělá mu problém přijímat komplimenty za jeho kreslení, návrhy tetování a samotná tetování. Ví o tom, že jsou dobrá. Jen ne moc často děkuje, vlastně skoro vůbec, ale za poklonu na něco, co umí, mu to přijde jako logická odpověď. Ušklíbne se a lehce zavrtí hlavou, pak se zadívá na lezeckou stěnu a objeví se mu mžitky před očima. "Než někoho budeš trefovat do zadku, musíš nabrat svaly. S tvojí současnou muškou, by ses nejspíš moc netrefila." Upozorní jí na nedostatek jejích dovedností. Mohla mít jakékoli schopnosti a nadání, ale bez tréninku a svalů neměla nejmenší šanci se někdy do něčeho přesně trefit. Možná jednou bude dost dobrá, aby soutěžila i s Lovkyněmi, ale v současné době? Jen těžko.
Post by Chloé Tealin Moriah on Jun 17, 2018 18:46:32 GMT
Tak na to došlo, fajn. Lehounce se pousmála, jen proto, že se moc často kdovíjak jako sluníčko neusmívala, přišlo jí to zbytečné a nechtěla projevovat falešné sympatie vzhledem k tomu, že nic takového se nekonalo, ale teď přeci jen přišel malinký úsměv, který nebyl žádným úšklebkem, pobaveným výrazem, spíš jen takovým hravým a dětským, jaký se na ní prostě vídá málokdy. Zdál se skoro až upřímný, ale to by si člověk jen myslel, že jej klame zrak. "Září," kývla hlavou na potvrzení svých slov, "jsou hodně výrazné, jako jasné hvězdy na temné obloze...i když jsi poněkud bílý, ty asi nechodíš moc na sluníčko, viď?" byla to Tealin, musela tak poetický okamžik něčím naprosto setřást, jinak by si přišla hrozně měkká a křehká a kdovíco, to by se tu rovnou mohla rozplakat a začít mu povídat o nějakých překrásných románech, které přečetla. A víte co? I kdyby přečetla, nikomu by to neřekla, ona se s lidmi totiž celkově moc nebaví. Nebo se lidi nebaví s ní? Těžká volba, možná prostě byla příliš odlišná od ostatních. "Jasně," zakoulela očima nad jeho shozením všeho na ni, i když ona přece za nic nemohla, protože přeci nemůže za nic, je dokonalá a blablabla. Bylo ale skoro až vtipné, jak se brání, zasmála by se, ale to by z ní vyšlo jen nějaké ironické ha, ha, ha, jelikož na upřímný smích, nebo třeba jen pobavený, to nebylo dostatečné. Když zaslechla slova díku, málem se usmála, ale na poslední chvíli stáhla koutky zase zpět, jako by si uvědomila obrovskou chybu. Dalo by se ale říct, že letmý úsměv jí po tváři přeci jen přelétl, ač byl neplánovaný a nechtěný, podobně jako velké množství dětí v rodinách. Konečně došli ke stěně, koukla až nahoru a povzdechla si. Tak tam určitě nepoleze, zůstane pěkne tak, aby mohla spokojeně spadnout na zadek a nezlomit si v něm přitom žádný kosti... dá se to vůbec? "Jasně, já zapomněla," založila ruce na prsou a udělala pár kroků blíž ke stěně. "Ale až ty svaly naberu, myslíš, že bych tě mohla vyzkoušet jako cvičný terč? Víš, jen tak pro dobro věci," věnovala mu pobavený úšklebek, jeden z těch, který zdobil její tvář poměrně často a udělala ke stěně ještě pár kroků. Koukla zase nahoru a přeměřila si místo pohledem, než se jala šplhat.
Post by Erick von Doom on Jun 26, 2018 11:12:38 GMT
Lehce pozvedne obočí. Zajímavé, jak dokáže skloubit kompliment, a pak to absolutně shodit dalšími slovy. Jenže to jeho osobně nijak nerozhodí. "Jsem potomek boha podsvětí, takže předpokládám, že i kdybych trávil na sluníčku hodiny denně a snažil se opálit sebevíc, tak by mi geny po mém božském otci asi zlatavé opálení nedopřály. Maximálně bych se spálil a sluneční světlo není úplně dobré na tetování." Odpoví jí a lehce pokrčí rameny. Nikdy mu nijak nevadilo, že by neměl zlaté opálen jako někteří jeho známí, protože on stejně většinu času trávil uvnitř a neměl potřebu vypadat jako nějaká filmová hvězda. Pobaveně si jí prohlédne, zvlášť tedy její letmý úsměv, který jako by sama potlačila. Nejspíš nebyla zrovna zvyklá se usmívat. Zastaví se dál od stěny než Chloe a měří si tu vysokou věc nedůvěřivým pohledem, jako by ona sama mohla za to, že Hádův syn nesnáší výšky. "Ne, to bys opravdu nemohla." Odpoví stroze a lehce zavrtí hlavou. Opravdu nepociťuje velkou potřebu být něčím cvičným cílem, zvlášť když existuje neustále šance, že ho bude potřeba někde venku ve světě na nějaké výpravě. Když začne šplhat, zamračí se, ale nijak jí nezastavuje. "Tady ti nijak nepomůžu, takže si užij šplhání a třeba se zase někdy potkáme." Pronese a lehce kývne, pak se otočí na patě a rozejde se pryč od lezecké stěny. Vlastně sám neví kam, hlavně daleko od té monstroznosti, po které někteří polobozi dobrovolně šplhají.
Post by Chloé Tealin Moriah on Jul 1, 2018 14:06:29 GMT
Nad jeho slovy se musela doopravdy zamyslet, načež s povzdechem pokrčila rameny. "Dobře, na tom něco bude," připustila, což byla další z těch neobvyklých věcí, které se u ní jen tak neviděly. Většinou nepřipouštěla, že má někdo pravdu, ale tohle nebylo tak docela...dobře, bylo. Ale Erick měl prostě doopravdy pravdu, navíc jí nepřišlo, že by jí někdo usekl hlavu a vyrval srdce, když nad tím prostě jednou mávne rukou. "A stejně by ti to opálení neslušelo," prohodila nakonec, protože přeci jen musela ještě něco říct, aby si připadala, no, kdoví, asi lépe. Když zamítl její nabídku stát se cvičným terčem, nahodila rádoby smutný výraz a našpulila rty, "škoda," poznamenala s hraně zklamaným pohledem, ovšem vůbec jí to nevadilo, jelikož to byl vtip a navíc ani nečekala, že by snad souhlasil. To by udělal jen blázen, proboha. Rozhodla se tedy, že začne lozit. Vzala by si helmu a připevnila se na nějaký provaz, ale to přece nepůjde, až ji bude honit nějaká příšera...a taky tu nic takového neviděla. Navíc, kdoví proč, nechtěla vypadat jako nějaký slaboch před kýmkoli. Nebo Erickem. Těžko říct. Když ale vylezla jen o kousek výš, ozval se s oznámením o odchodu. "Jasně," mávla odcházejícímu Erickovi, zatímco se jednou rukou přidržovala, aby nespadla. Potom už se ale zase dala do lezení, aby nabrala nějaké ty svaly, nebo co.
