Cade se pobaveně usmál. Popravdě tenhle polobůh není zase tak špatný. Možná je to tím, že je teď Cade nezvykle kamarádský, ale i tak mu Matt nepřipadá jako někdo na koho by byl naštvaný a ani ho nějak neodrazuje. No když opomineme to neustálé mluvení. Ale i to se dá za nějakých okolností zvládnout. Pro Matta je jen dobře, že tolik mluví. V táboře si může najít spoustu přátel.
Jakmile už měli prohlídku u konce, Cade nemusel říkat nic na zakončení, jako třeba to trapné. 'Vítej v táboře.' A pravdivé. 'Snaž se přežít veškeré aktivity co tě čekají.' Což se mu jenom líbilo. Nechtěl ho odradit touhle pravdou, ať si ji zjistí sám. A třeba při štěstí se mu tu určitě zalíbí. Chtěl se s ním aspoň pořádně rozloučit, ale jakmile si i on všiml toho zástupu polobohů, Cadeovích nevlastních sourozenců. Začal mít vcelku na spěch.
S radostí přijal Mattovu pomoc a vydal se směrem, který mu poradil. "Díky kámo a měj se. Jednou ti to oplatím." Řekl ve spěchu a rozeběhl se pryč. Pevně doufal, že Matt zvládne na chvíli rozptýlit ten dav Hefaistovců. Přeci jen je to mluvka. Snad se mu to povede. Tenhle skutek mu prostě musí oplatit.
Běžel rychle pryč. Do doby než se vzdálil na tolik, že už je neslyšel. Pak zabočil a oklikou se dostal do srubu. Potřebuje se přesléct. Nemůže být pořád v tom ohořelém oblečení.