Cade už byl od brzkého rána v kovárně. Prostě se rozhodl, že si přivstane a potají se vyplíží ze srubu. Dnes se měl u nich rozdělovat služba na úklid srubu. Popravdě by udělal cokoliv, jen aby to nemusel dělat. Přeci jen uklízet ve srubu plný polobohů, co pořád musí něco dělat a občas kvůli tomu neřeší, jestli mají kolem sebe pořádek. Cade není jiný, ale i tak, ne díky. Zajímavé při tom je, že v kovárně bylo často dost uklizeno. U Cadea bylo normální, že se schovával v kovárně. Pro Áresovce to bylo jen dobré, protože je často Cade zásoboval novýma hračkama, kterými mohli ubližovat jiným táborníkům, ale pro jeho nevlastní sourozence to bylo v celku špatné. Cade byl pracovitý a když už se měl zašívat v kovárně, tak se neflákal a dělal. Celý den od tam nevylezl. To se jim samozřejmě nelíbilo. Vždy se ho od tam snažili dostat různými argumenty. Nejčastěji to byly důvody, jako, že když se tu zašívá, je nevrlý a kazí tím dobrou náladu, nebo že by měl občas dělat něco jiného.
Dneska naštěstí měl kovárnu pouze pro sebe. Neměl blbou náladu a cítil se na to vyzkoušet něco nového. Zatím se držel vyrábění pouze zbraní, co se tak normálně vyrábí, ale co takhle zkusit něco nového. No nového. Tak by se tomu zase tak říkat nedalo. Už dlouho nezkusil vyrobit výbušninu s božského plamene. Byla to taková rarita. Moc se nedoporučovalo to vyrábět. Směs byla totiž často nestabilní. Ale Cade. Byl sám a měl vcelku dobrý pocit. Určitě se mu to povede.
Vše šlo v pohodě. Dělal jen menší množství. Přeci jen, kdyby náhodou. Už byl skoro u konce. Už zbývalo přidat poslední přísadu. Tu která je v celé té směsi nejvíce nestabilní. "Pomalu, pomalu." Říkal si pro sebe. Co by se mohlo pokazit. Už to skoro má. Ale asi mu zrovna někdo nepřál štěstí. Někde z venku na něj zavolal a on byl vyveden ze soustředění. Směs byla narušena a vznikl menší výbuch. Celá kovárna se zaplnila kouřem. On rychle vyběhl ven. Začal kašlat. Dým se valil z oken a dveří kovárny. Hefaistovci se tam rychle shromáždili. Okamžitě se ptali co se stalo. Po tom co jistili, že je kovárna relativně v pořádku a Cade taky, poslali ho na ošetřovnu.
On ale místo toho vyrazil k jezeru. Celý od popelu, zpocený. Přišlo mu jako dobrý nápad se jít smočit tam. Navíc ještě kašlal. Nadýchal se toho nepříjemného dýmu a navíc byl trochu naštvaný. Ignoroval kluka co tam seděl. Normálně se tam potulují táborníci. S kašlem došel k jezeru a opláchl si obličej a po tom si sedl na kraj. Měl trošku ohořelé tričko.

Chjo, proč se nechal tak vyvést z míry. Teď ho budou osočovat za to, že mohl klidně nechat vybouchnout celou kovárnu. Díval se chvíli do vody. Najády nebyli zrovna nadšené, že se Cade umyl od popela v jejich jezírku. Věnovali mu nepříjemný pohled a on se na ně omluvně podíval. "Promiňte." Omluvil se jim nahlas. Jen to neznělo moc upřímně. Spíše odsekle. Pak se trochu poodsunul, aby se náhodou najády nerozhodli mu to nějak vytmavit a začal si oprašovat tričko a kalhoty, i když to bylo vlastně k ničemu.
Jakmile na něj táborník opodál promluvil, koukl se na něj. Tušil, že se bude ptát. Vždyť každý by se ptal, co se k sakru stalo. Dnes to možná vyslechne ještě několikrát. Otočil se k němu celým tělem. Měl takový neutrální pohled. Zatím nebyl nějak zvlášť naštvaný. Jen trochu podrážděný. Takže pokusí se být trochu milý. "Menší výbuch. Nic strašného." Prohrábl si vlasy a vytřepal z nich zbytky popelu. "Zničil jsem pouze pracovní stůl, jasný? Nic se nestalo." Odpověděl mu.
Koukl směrem ke kovárně. Už z ni nevycházel dým a dva táborníci odnášeli zničený stůl. Cade si povzdechl. Byl aji docela sklamný, že se mu to nepovedlo. Až najde toho debila co na něj volal, tak mu to vytmaví. Jakmile mu onen táborník položil další otázku, upoutal konečně Cadeovu plnou pozornost. Cade si ho prohlédnul. "Jo jsem v poho. Jsem syn Hefaista něco vydržím ne?" Řekl to jako vtip a uchechtl se. "Hele ty jsi tu nový?" Zeptal se ho tentokrát on. Už je v táboře skoro dva roky a tohohle kluka tu ještě neviděl.

Cade se snažil být ze začátku neutrální. Přeci jen, co je na tom. Nový táborník. Skoro každodenní rutina. No poslední dobou už to není každodenně. Když jsem přišel on poprvé, dost táborníku mu řeklo, že je třetí příchozí za tři dny nového týdnu. Teď už se to nějak zvolnilo. Buď tu jsou už všichni, nebo je většina mrtvá, nebo přežívají na vlastní pěst. Když se díval na toho nového, neubránil se překvapenému výrazu. Tomu klukovi to teda mluvilo. A zároveň...Opravdu chce, aby ho Cade provedl po táboře? "Počkej, tebe tu ještě nikdo neprovedl? Ti instruktoři to celkem flákaj." Poznamenal. Nad jeho poznámkou o kovárně se pousmál. "Jo nejspíš máš pravdu. I tak mě nemine úklid. A toho kreténa, který mě vyrušil, zase nemine moje pěst. Kvůli tomu mi to bouchlo." Dodal a postavil se. Má v celku dobrou náladu. Bude kamarádský.
Natáhl k němu ruku. "Jsem Cade a ty novej?" Představil se mu. Cade mu musí uznat, že má pravdu, když tomuhle nováčkovy bude ukazovat tábor, vyhne se střetu se sourozenci. A navíc, aspoň se projde a vyzkouší si jaké to je být teď ten, co bude ukazovat. Naposledy byl on ten nový, co nic moc nechápe.

Jo jeho jméno vcelku znělo složitě. Proto nějak neprotestoval s oslovením Matt. Když ukázal směrem k hlavní budově, pokrčil rameny a šel. Bylo dobré, že to bylo daleko od kovárny. Cade byl vcelku udivený z toho, jak Matt rychle mluví. Udělali sotva pár kroků a ten kluk mu vypověděl příběh o tom jak se sem dostal. Ok, proč ne. Jakmile udělal menší pomlku povzdechl si a ušklíbl se. "Hej kámo, klid. Nějak moc ti to mele. Nech si trochu hlasu na táborák. Apollónovci tradičně zpívají nebo recituji. Často to jsou ti jediní, co to udělají zábavné." Usmál se. Vzpomněl si na předvčerejší táborák. Byla to fakt sranda. "Jo no vidíš, nováčku. Při táboráku budeš přivítán a představen před celým táborem." Oznámil mu.Je to taková menší tradice a taky asi jedinej normální čas, kdy jsou táborníci po kupě. I když je to nepovinný se toho účastnit, vždy se tam objeví všichni. Aspoň na začátek. "Bude to pro tebe oficiální přivítání v tomhle táboře, kde jsi sice v bezpečí, ale pokud se neúčastníš výprav, nebo nejsi dost silný, tak... vítej na místě odkud tě vedoucí jen tak nepustí." Rozpřáhl ruce a usmál se sarkasticky. Myslel to jako vtip, i když by opravdu rán šel na výpravu a na chvíli tohle místo opustil. Samozřejmě je tu pořád ten fakt, že tohle místo je prostě bezpečné.
Nad jeho otázkou ohledně schopností se pousmál a přikývl. "Každý bůh má nějakou tu schopnost a my ji po svých rodičích dědíme. Určitě ne tak v enormním měřítku, jako mají oni, ale máme je taky." Jen tak pro ukázku luskl prsty a v jeho ruce se objevil plamínek. Po chvíli zmizel. "moc toho nevím o ostatních polobozích, jaké mají schopnosti, ale když se zeptáš nějakého svého nevlastního sourozence, určitě ti řekne vše co jako děti Apollona umíte." Odpověděl mu na otázku. "Nikdy jsem nic moc nezjišťoval. Ale dost často poznáš podle povahy poloboha k jakému bohovy patří. Hold kdyby jsi narazil na nějaké děcko od Athény, dozvěděl by ses všechno i s pořádnou přednáškou." Uchechtl se.

Cade se pousmál nad tím, jak Matt popsal povahu Apollonovců. Znělo to, jakoby jen hádal, ale trefil se. "Právě jsi vystihl dvouma větama povahu většiny tvých sourozenců." Koukl se na něj a všiml si toho, že trochu zazářil. Moc nevěděl a ani se moc nezajímal o schopnosti jiných polobohů, ale nějak věděl, že Apollonovi děti mají schopnosti spojené s léčením, viděním a světlem. "Určitě. Není poloboha bez schopností. Schopnosti se s věkem a tréninkem rozvíjejí. Takže určitě dříve či později zjistíš, jakou máš, pokud jsi to ještě nezjistil. Což mi připomíná. Dávej si bacha. V táboře se najde spousta polobohů, kteří rádi využívají svoje schopnosti k vlastnímu potěšení. Mohl bych ti klidně jmenovat, ale to by určitě zabralo celý den." Poznamenal. Znal hodně takových vtipálků. Nejčastěji z řad Hermových dětí. Ale i jinde se najdou další. A když se znovu vrátíme k výbuchu v kovárně. Určitě Cadea musel vyrušit nějaký táborník, který bude určitě z řad těch vtipálků.
Jakmile se blížili k hlavní budově, Cade si všiml Cheirona a pana D. Ten až se dozví, že ten stůl zničil Cade, nebude rád. Ale zatím vypadali, že jsou zabraní do své hry.
Cade se koukl na Matta. "Tohle je Hlavní budova. Cheirona, toho kentaura jsi už určitě potkal. A ten druhý to je pan D. Dionysos. Takový hlavní vedoucí tábora. Věř mi není dobré ho nějak štvát, i když si o tom sám říká." Vysvětlil mu. Z vlastní zkušenosti věděl, že to není dobrý nápad. Před nedávnem se jen tak tak vyhnul proměně v delfína.

Cade byl celkem nesvůj z toho, jak je tenhle kluk upovídaný. Pořád samé otázky. Jako Cade měl taky hodně otázek, ale rád zkouší věci sám, tak si taky vše zjišťoval na vlastní pěst. Nad otázkou ohledně pana D. se trochu pousmál. "Je tu za trest. Zeus mu dal jako trest tenhle tábor vést. A pokud nejsi šťastlivec ohledně setkávání se s bohy, tak tohle bude nejspíš jediný bůh, kterého budeš potkávat každý den." Odpověděl mu a šel tentokrát za ním. Rovnou od hlavní budovy se vydali směrem k táboráku a různým budovám k tréninkům.
"Ano orákulum. Holčina, za kterou půjdeš, když jdeš na výpravu. Předpovídá proroctví a různé věci týkající se budoucnosti. Popravdě tu ani moc nebývá. Hlavně v tomhle čase. Má hold taky svůj život a školu." Odpověděl mu. Už se blížili k táboráku. "Matte, slabí polobohové mimo tábor nemají šanci přežít. Přirozeně přitahujeme ty nestvůry tam venku a jediné co oni chtějí je nás zabít. Popravdě neznám poloboha, který žije mimo tábor. A ohledně věku, kterého se polobůh dožívá. To fakt nevím. Nejspíš záleží na tom kdy se necháš zabít." Odpoví i na poslední otázku co mu položil. Musel se nad tím trochu pousmát. Prohrábl si vlasy. Pořád byl špinavý od popelu a ohořelé táborové tričko dost poutalo pozornost jiných. "Hej. Opravdu ti žádný z instruktorů nic pořádně nevysvětlil?" Zeptal se ho tentokrát on. Přišlo mu to zvláštní. Ale snad Mattovi bude stačit, co mu řekne Cade.