Za těch pár dní už si začínala pomalu zvykat. Stále se jí to sice zdálo jako nekonečný sen, možná spíše noční můra, ale nebyla z toho tak vyděšená jako den první. Už chápala, kde byl celý její život problém, že se její maminka zamilovala do nějakého řeckého boha, který jí ale zřejmě zavrhl a zapomněl, že vůbec nějakou dceru má. Riley mu nevyčítala, že se o ni nezajímá. Spíš, že ublížil mamince.

Jako každý jiný nezařazený nový táborník byla ubytována v Hermově srubu. Se svou taškou a losem se schoulila v rohu každý večer a snažila se neposlouchat zvuky z naprosto přeplněné místnosti.

Jenže ráno se stejně probudila velmi brzy, neboť někdo strašným způsobem chrápal. Na hlavu si přitiskla losí hlavu, ale vůbec to nepomohlo. Vylezla proto ze spacáku, natáhla na sebe táborové tričko a kraťasy a v napůl nasazených plátěnkách a koženou brašnou přes rameno vylezla ven. Do nosu jí okamžitě uhodila sladká vůně linoucí se z jahodových polí a sama pro sebe se usmála. Na jednu stranu se jí tu děsně líbilo, na tu druhou by raději byla ve svém pokoji nebo někde na dovolené s maminkou. Tiše si povzdychla a zamířila k molu.

Kecky položila vedle sebe a chodidla strčila do vody. Chviličku tam jen tak seděla, cachtala si nožičky a užívala si ranní letní vzduch, než se rozhodla napsat domů. Z brašny vylovila papír, plnicí pero a obálku a vrhla se do psaní. Psala pomalu s vystrčeným jazykem a snažila se, aby to její mozek a maminka přečetla bez obtíží. Psala o všem. Popsala celý tábor, dokonce nakreslila i malou mapu. Popsala, kde spí a jací jsou ostatní táborníci, o aktivitách a jak moc by chtěla vědět, kdo je její tatínek. Nějak doufala, že na to máma odepíše a ona konečně bude vědět, do kterého srubu opravdu patří.